Jak jsem zmršil velrybu
Napsal: 05 kvě 2012, 20:36
Zdravím kolegové
Tak jsem si na stará kolena, téměř po třiceti letech (s různě dlouhými přestávkami) modelaření, kdy jsem si vystačil pouze se štětci, pořídil stříkací pistoli.
A jako pokusného králíka jsem si vybral Rolanda, v jednoduché kamufláži Manfreda svobodného pána von Richthofena.
Interiér jsem ještě naštětcoval, model slepil, zamaskoval a vyzbrojen teoretickými radami z Modeláře, se dal do toho. Vybalil pistoli, neředil černou na předstínování a s představou tenkých linek kolem paneláže, stiskl spoušť. Už to, že mi barva volně vytéká z trysky, mě mělo varovat, ale jsem snad starej pes a nějakou pistoli v poho zvládnu
Tenké linky se nekonaly a model byl černej jako bota. No co, asi vysokej tlak, říkám si. Nechám černou zaschnout, naředím modrošedou, uberu tlaku a jdu na to. A zase stejnej problém. Barva vytéká volně z trysky a při stříkání model doslova zalévá, což s sebou nese stečeniny, kapky a podobně. Čím víc se to snažím opravit, tím víc je to horší. Znechucen odložím BD 180, vyčistím a s brbláním o zlatejch štětcích začnu laborovat, co je špatně. To, že jehla je zasunuta až kdesi v řiti, daleko od trysky, zjistím záhy. A tak pokorně naleju do nádobky vodu s trochou jaru, vytáhnu čistej papír a začnu štelovat a zkoušet. Po nějaké době už se mi daří cca 2 mm tenké linky a flíčky. Jsem spokojen a tak hurá na lak. Odmaskuju černé kruhy a model zalakuju. V tom mě praští do hlavy poznání, že já vůl odmaskoval i boční okna a ty po polomatném laku jaksi zneprůhledněly. Snažím se to v panice zachránit ušátkem namočeným v ředidle, tím to samozřejmě zazdím uplně a definitivně tak pošlu velrybu do pekel. No co, už to nějak dobojuju. Přední okna jsou jakš takš schovaný pod křídly a zadní jsem zamaskoval záclonkami z obtisků. Tím jsem se však dopustil historického "faux pas", páč Manfredův Walfish záclonky nenosil. Aby toho nebylo málo, tak jsem při vyplétání ulomil dvakrát podvozek 
Na modelu ještě chybí lanka ovládání křidélek a letokruhy na pažbě kulometu, na to jsem už ale neměl sílu.
A jaké z toho všeho plyne ponaučení? Že starého psa sice novým kouskům naučíte, ale chce to spoustu trpělivosti a cviku
Roland je ve vitrínce s ostatními chmelnicemi a je nad slunce jasnější, že stroj velkého Manfreda si zasloužil mnohem více umu a péče. Snad to příště bude lepší a já se se svou novou Fengdou spřátelím a budu ji mít rád stejně jako mé štětce
Tak jsem si na stará kolena, téměř po třiceti letech (s různě dlouhými přestávkami) modelaření, kdy jsem si vystačil pouze se štětci, pořídil stříkací pistoli.
A jako pokusného králíka jsem si vybral Rolanda, v jednoduché kamufláži Manfreda svobodného pána von Richthofena.
Interiér jsem ještě naštětcoval, model slepil, zamaskoval a vyzbrojen teoretickými radami z Modeláře, se dal do toho. Vybalil pistoli, neředil černou na předstínování a s představou tenkých linek kolem paneláže, stiskl spoušť. Už to, že mi barva volně vytéká z trysky, mě mělo varovat, ale jsem snad starej pes a nějakou pistoli v poho zvládnu
Tenké linky se nekonaly a model byl černej jako bota. No co, asi vysokej tlak, říkám si. Nechám černou zaschnout, naředím modrošedou, uberu tlaku a jdu na to. A zase stejnej problém. Barva vytéká volně z trysky a při stříkání model doslova zalévá, což s sebou nese stečeniny, kapky a podobně. Čím víc se to snažím opravit, tím víc je to horší. Znechucen odložím BD 180, vyčistím a s brbláním o zlatejch štětcích začnu laborovat, co je špatně. To, že jehla je zasunuta až kdesi v řiti, daleko od trysky, zjistím záhy. A tak pokorně naleju do nádobky vodu s trochou jaru, vytáhnu čistej papír a začnu štelovat a zkoušet. Po nějaké době už se mi daří cca 2 mm tenké linky a flíčky. Jsem spokojen a tak hurá na lak. Odmaskuju černé kruhy a model zalakuju. V tom mě praští do hlavy poznání, že já vůl odmaskoval i boční okna a ty po polomatném laku jaksi zneprůhledněly. Snažím se to v panice zachránit ušátkem namočeným v ředidle, tím to samozřejmě zazdím uplně a definitivně tak pošlu velrybu do pekel. No co, už to nějak dobojuju. Přední okna jsou jakš takš schovaný pod křídly a zadní jsem zamaskoval záclonkami z obtisků. Tím jsem se však dopustil historického "faux pas", páč Manfredův Walfish záclonky nenosil. Aby toho nebylo málo, tak jsem při vyplétání ulomil dvakrát podvozek Na modelu ještě chybí lanka ovládání křidélek a letokruhy na pažbě kulometu, na to jsem už ale neměl sílu.A jaké z toho všeho plyne ponaučení? Že starého psa sice novým kouskům naučíte, ale chce to spoustu trpělivosti a cviku
Roland je ve vitrínce s ostatními chmelnicemi a je nad slunce jasnější, že stroj velkého Manfreda si zasloužil mnohem více umu a péče. Snad to příště bude lepší a já se se svou novou Fengdou spřátelím a budu ji mít rád stejně jako mé štětce