Letov VR-1003 (Letadélko Káně)

[Skřivan]

Letov VR-1003 “Káně”
Poválečný experimentální VTOL letoun
Weserflug P.1003 byl jednomístný letoun s kolmým vzletem a přistáním (VTOL), který v roce 1938 zkonstruovala německá společnost Weserflug Zeikbau. S podporou německého ministerstva letectví, které mělo zájem o vojenské tiltrotory, byl tento letoun vyvinut pod vedením Dr. Adolfa Rohrbacha jakožto hlavního konstruktéra. Nejcharakterističtějším znakem tohoto letounu je, že křídla byla otáčena o 90 stupňů od středu křídla vzhůru; vrtule jsou přímo nad ním, vertikální vzlet se provádí tedy stejným způsobem jako u vrtulníku a po vzletu se křídla postupně otáčejí do vodorovného stavu; tím je zajištěna hnací síla vpřed. Hlavní křídlo je vysokého typu, aby se zajistila průchodnost obrovských vrtulí o průměru čtyři metry. O pohon se staral dvanáctiválcový motor Daimler-Benz řady DB600 umístěný v zadní části pilotní kabiny se vstupem vzduchu ve spodní části přídě. Podvozek se kompletně zatahoval do trupu. P.1003 byl značně novátorskou koncepcí. V létě 1944 byly zahájeny práce na prototypu v Protektorátu Čechy a Morava, konkrétně ve firmě Letov. Práce pokračovaly velice pomalu a tak ke konci války nebyl stroj ještě dokončen. Velice zajímavá konstrukce tohoto letounu nenechala naše poválečné odborníky chladnými a rozhodli se, že se prototyp pokusí dokončit a uvést do provozu. První motorová zkouška byla provedena 28. března 1946 na letištní ploše továrny Letov. Při zkoušce byly zaznamenány silné vibrace vrtulí, a proto byl test přerušen. Tyto vibrace se objevily ještě při dalších zkouškách a technici nebyli dlouho schopni přijít na jejich původ. Další zkoušky a testy odhalily problémy s udržováním a vyladěním složitého mechanismu přenosu výkonu, který jedním motorem ovládal vrtule na koncích obou křídel, problémy činilo i chlazení motoru. Po mnoha inovativních úpravách byla v pořadí šestá motorová zkouška 11. září stejného roku již úspěšná a vibrace zůstaly v únosné míře. Bylo rozhodnuto v projektu pokračovat a dostat letoun do vzduchu. To se povedlo v létě následujícího roku, konkrétně 3. června 1947, kdy se VR-1003 úspěšně vznesl několik metrů nad zkušební plochu a ve visu se dokázal udržet téměř čtvrt hodiny, poté byla zkouška ukončena. Nadšení všech zúčastněných nebralo mezí a bylo rozhodnuto o doladění povrchu letounu a jeho nabarvení, aby mohl být stroj s plnou parádou předveden zástupcům civilního i armádního sektoru. Volba padla na futuristickou modrostříbrnou barvu, kužely vrtulí obdržely barvu červenou, vrtulové listy zůstaly v původní černozelené barvě. Na směrovku byla namalována stylizovaná československá vlajka a označení VR-1003/1, na trupu a na pravé křídlo (ve směru letu shora i zdola) byl přes šablonu nastříkán volací znak OK-1003 a pod kabinu byla rukou napsána přezdívka “Káně”. Poté byl stroj předváděn na statických ukázkách vybraným činitelům, k dynamické zkoušce mělo dojít v listopadu. Bohužel však na ni nedošlo, protože koncem roku 1947 začínali v Letovu pociťovat nedostatek materiálu i odborných pracovníků. Definitivní uzemnění VR-1003 potvrdil únor 1948, po něm byly všechny nákladné projekty zastaveny a většina z nich i sešrotována. Následující osudy tohoto jedinečného stroje jsou zahaleny rouškou tajemství. Není známo jak, a kde mohl být spatřen buď stroj samotný, jeho fotografie, nákres, či ústní nebo písemné svědectví - ale stopu VR-1003 můžeme spatřit dodnes v jiné, zcela nesouvisející oblasti. Tím je knížka O letadélku Káněti spisovatele Bohumila Říhy, která spatřila světlo světa v roce 1957. Při pohledu na původní ilustrace Rudolfa Švába, či novější obrázky Heleny Zmatlíkové je až zarážející, jak podobné je “Letadélko Káně” podobné VR-1003, ať už barvou, konstrukcí, letovými vlastnostmi. Náhodou není ani jméno, kterým jej spisovatel Říha pojmenoval! Sluší se podotkout, že stroj podobné koncepce (avšak mnohem vyšších parametrů!) zalétli úspěšně až po velmi dlouhé době Američané v roce 1989 a do služby byl zařazen po vleklých zkouškách teprve v roce 2007 pod názvem V-22 “Osprey”. Příběh našeho Káněte tak žije dodnes alespoň v knížkách...

[Skřivan]

ještě jedna

[Jarek S.]

Zaujal mě, ale ten trop filtr.

[Skřivan]

Díky.
Při startu a přistání to strašně prášilo

[Michal Vyparina]

parádní

[Olda Homola]

machra dělá, ale na schůze nechodí

[ujík]

Prostě krásný.

[Skřivan]

Díky.
Nojo nemůžu být všude

[ModellerForFun]

Krásná práce

[Speedy]

Musím říct, že se ti to fakt povedlo. Škoda, že sis nevyhrál s tím aby se otáčely ty křídla nějak. S tímhle jsme si jako malý dost vyhráli na modelech.

[Skřivan]

Díky. Taky jsem o tom přemýšlel, že bych dal motory nahoru, ale nelíbily se mi konce křídel v bodě otočení a na volno by to asi nebylo ono